Slovo autora:

Vážení a milí příznivci moji!

Dovolil jsem si toto důvěrné oslovení, protože kdybych se nehřál ve vaší přízni, nikdy by vás nenapadlo si tohle CD objednat. „Ten Vostárek se musel zbláznit!!!“ To byly první reakce odborné veřejnosti na záměr vydat CD s vlastními, pomocí AI vyrobenými písničkami.

Olda Říha kdysi několikrát prohlásil, že pro Katapult píšu texty tak, jak by je psal on, kdyby to uměl. Říkával, že píšu příběhy z našeho života, ze života nás všech. A jelikož od písně „Já nesnídám sám“ psal Olda hudbu na mé texty, měl jsem obrovskou svobodu, které jsem si velice vážil. Tak to fungovalo až do našeho nešťastného rozchodu, kterého dodnes lituji.

Po Oldovi přišel Ríša Kybic. Na koncertních šňůrách jsme se sblížili natolik, že jsme písničky psali společně, tak jak koho co napadlo. A že to fungovalo, je vidět dodnes. Bez těchto skladeb by dnes Turbo nemělo co hrát. Stejnou tvůrčí svobodu jsem měl i při spolupráci s Vladimírem Kočandrlem u OK bandu.

Po Ríšově odchodu na pravdu boží se ta svoboda při textování demáčů ve svahilištině zákonitě ztrácela. I ze spolupráce s Mírou Chrástkou vyšly nejlépe písně, které složil na můj text. Na Tommyho muziku se psalo samo, ale s ostatními chlapci z kapely to drhlo, až jsme si přátelsky řekli, že tudy cesta nevede.

Mně zůstal text „Když se holky svlíkaj“ a zklamání, že chlapci z Turba svého duchovního otce a zakladatele po 45 letech vyzmizíkují. Ale já jsem býk, jak se patří, a bez boje se nevzdávám.

Vláďa Kočandrle kdysi prohlásil, že Láďa Vostárek nehraje na žádný nástroj, ale hraje na muzikanty. Teď jsem konečně dostal nástroj, kterým mohu hudbu ke svým textům ovlivnit přímo, bez sáhodlouhých debat s aranžéry a interprety o tom, proč a jak to nejde.

Obávám se ale, že vydáním této desky i jejím sleevenotem jsem přišel o posledních pár přátel mezi muzikanty.

Začalo to básní „Žárlím“, vyznáním lásky mé krásné přítelkyni. Tu báseň jsem vložil do spárů kamarádky AI. Zpočátku to žádná hitparáda nebyla. Pak se mi ale podařilo AI napromptovat, že ten text je moje milostné vyznání, a najednou jsme našli společnou řeč.

 Pokusil jsem se udělat českého Leonarda Cohena i českého Jacquese Brela. Vždycky podle toho, co mi k textu připadalo nejvhodnější. Některé texty jako by byly šité na míru Oldovi Říhovi, jiné Ríšovi Kybicovi. A Ríšův zvuk Turba jsem také nemohl pominout. Uslyšíte ho poměrně často. Snad se to povedlo. Uvidíme...